DOBERMANN FCI KENNEL
Vývoj štěněte v prvních týdnech po narození

 

Máte-li zájem seznamte se s prvními kroky štěněte od jeho narození….


Štěňata jsou narozena a pokud vše probíhá bez problémů, fena o ně se zájmem pečuje a všechna štěňata dobře sají mléko, jsou zdravá a vitální, může být chovatel spokojený. Dva týdny po narození jsou štěňata  plně závislá na matce. Přibližně 10 dnů jsou slepá a také ušní otvor je ještě uzavřen. Instiktivně se plazí kolem matky a vyhledávají její tělesné teplo. Přestože ještě nevidí, zdravé štěně dokáže velmi dobře samo nalézt struk a také o něj se sourozenci „ bojovat“.

Ve třech týdnech se už snaží postavit a čichem prozkoumávat své nejbližší okolí; slyší, vidí a reagují na podněty. V průběhu dalších dvou týdnů vstupují do přechodného období, během něhož se začínají osamostatňovat z plné závislosti na matce. Štěně poznává svět: poprvé vrčí, štěká, vrtí ocasem a plně vnímá své okolí. Jeho termoregulace se dostatečně zlepšila na to, aby se mohlo na krátkou dobu vzdálit z bezprostřední blízkosti své matky. V sedmi týdnech už chodí, běhá a skáče.

První tři týdny fena pouze kojí. Během dalších třech týdnů doplňuje chovatel mléčnou stravu kvalitním syrovým, či vařeným masem a  rybami i s přílohou ( rýže, vločky, těstoviny), nebo granulemi.  Také v dalších týdnech fena štěňata sice stále kojí, ale její mléko jim brzy nestačí. Kojení je spíše uklidňuje a dává jim pocit bezpečí. Utrápené či vystrašené mládě se u matky sáním uklidní. Jsou-li štěňata příliš dotěrná, fena si rychle zjedná kázeň.

 

V osmém týdnu života jsou štěňata stále vázána na svůj " pelíšek", ale zvykla si už i na jeho okolí. Díky narůstající obratnosti a zvědavosti štěňat se tento okruh stále rozšiřuje, ale v případě jakéhokoliv nebezpečí jsou připravena vrátit se rychle pod ochranu feny a na své místo " bezpečí".

Právě v osmém týdnu už štěňata bojují mezi sebou o nejlepší sousta, což je způsob ochranného chování u žrádla. První známky ochranného chování byly patrné už v předchozím vtišťovacím období,  nyní může být spojeno s důrazným vrčením, ježením srsti a chňapáním. Chyby se dopouští chovatel, který do těchto potyček vstupuje nebo rozděluje žrádlo tak, aby žádné štěně nepřišlo zkrátka. Narušuje tím významný sociální proces, při kterém se pes musí naučit uhájit si své právo; navíc si tak odreaguje část agrese a koneckonců, štěně, které už má dost, se stáhne do ústraní a tak se dostane i na ostatní.

 

Při hrách na boj a zápolení si štěňata procvičují obratnost, různé druhy taktických manévrů i výrazové prostředky důležité pro další život psa. Při hrách se střídají vítězové i poražení, takže si každý vyzkouší různé role. Instinktivně i na základě takto získaných zkušeností uzrávají sociální blokády agresivního chování: pokud stiskne některé štěně svého sourozence silněji, obranná reakce postiženého a jeho hlasové projevy jsou pro útočníka poučením, že zašel příliš daleko. Tak se každý učí odhadovat své síly a mít je pod kontrolou. Pokud "bojuje" se štěňaty chovatel, či majitel, i on je musí poučit, jaké skousnutí je ještě ochoten tolerovat a jaké už ne. Posilují a cvičí se tím sociální zábrany.

 

 

   tata_C_43         tata_C_129

 

V tomto období, zhruba od osmého týdne, matka také začíná důsledně prosazovat disciplínu. Tresty za nevhodné chování uplatňuje energicky, ihned a důsledně, což sice vyvolá projevy pokory a následné  žadonění o náklonnost – ale vzápětí štěně znovu vyzkouší stejnou zakázanou věc. Stejnou důslednost jako pes ve smečce musí při výchově štěněte dodržovat i člověk.

Tak jako se štěně muselo naučit partnerství se sourozenci, matkou a případně i s otcem, musí chovatel, a později i majitel, rozvíjet i jeho schopnost partnerství s člověkem.

Při hrách s člověkem štěně poznává reakce člověka na jeho chování. Pochvala nebo pohlazení za splnění požadovaného se štěněti vtisknou stejně jako ukázňující trest, kterým je např. zatřepání za kůži na krku. Toto "umravňování" se zpravidla musí několikrát opakovat, ale důslednost a pozornost se rychle vyplácí.

Ukázňování musí být ovšem přiměřené, protože štěněti se nesmí narušit pocit jeho jistoty a důvěry v člověka. Následovat musí vždy bezprostředně po překročení už vysloveného zákazu, což znamená, že chovatel, či majitel musí mít štěně stále na očích. Pokud to nemůže dodržet,  je vhodnější psa dočasně přemístit do prostředí, kde žádný zákaz porušit nemůže. Tato doba musí být jen nezbytně dlouhá, resp. krátká. Dodatečné potrestání lze uplatnit až po 12. týdnu věku štěněte, kdy je schopno si uvědomit chybu a vnímat nespokojenost majitele.

Výchova a výcvik štěněte nejsou vhodné pomocí trestů, ale jen a pouze formou hry. Hra je pro každé štěně radostná chvíle, natož hra s pánem. Při takových hrách se brzy vytváří pouto mezi oběma, které je velmi důležité pro případný další výcvik a výchovu.

Jen když je splnění přání člověka spojeno s potěšujícím zážitkem, bude se pes rád učit i v dospělosti. Člověk musí naprosto jistě stát v roli vůdce, aby soužití bylo bez problémů. Je také potřeba udržet " na uzdě " své emoce a zlobu a snažit se řešit maléry a problémy klidně. Nejistoty, které štěně získá při nevhodném chování člověka (nebo dokonce při špatném zacházení), vedou k pozdějším poruchám chování u psů.

Pes je sice velmi učenlivý tvor, ale je také velmi silně vázán na vývojová období, v nichž se musí naučit určité věci: dohnat to, co se v ranném věku zanedbalo není snadné. Proto selhání některých psů nemají na svědomí dědičné vlohy, ale nesprávná výchova v jejich mládí.

Také výchova štěňat zaměřená na služební výcvik musí začít v tomto období – formou hry. Probíhá seznamování s nejrůznějším prostředím, podporují se správné reakce a potlačují nežádoucí – např. první pokusy o pronásledování zvěře. Je to období ideální k přivykání na zvuky – pokud se teď podaří štěňata přivyknout na střelbu či podobné výrazné zvuky, nebudou mít v budoucnu problém s žádnými rušivými zvukovými efekty.

Pes, který má v rodině plnit "pouze" funkci společníka, se rovněž od tohoto věku musí učit ve formě hry základům pravidel chování v lidské smečce.

Samozřejmostí by mělo být pro každého majitele přivykání štěněte na různá prostředí, po kompletním očkování mu umožnit na procházkách kontakt s jinými psy i lidmi, přivykat ho na obojek a vodítko, učit čistotnosti v bytě, postupně zvykat na samotu, na jízdu autem nebo hromadnými prostředky, na jiná zvířata.

Štěně musí mít dostatek zábavy. Pokud je o samotě, mělo by mít k dispozici hračku, ke hrám sociálním potřebuje partnera buď z vlastní smečky, nebo cizího psa kamaráda. Sociální hry (nebo hierarchické) slouží štěněti k ujasňování si vlastního postavení ve skupině.

V tomto věku se snadno rozptyluje a jeho pozornost je nestálá. Proto majitel vhodně střídá výcvikové hry se zábavnými, přičemž výcvikovou hru je nutné přerušit vždy, když pozornost štěněte ochabuje. Provede-li štěně nějaký cvik dobře, je pochváleno, ale cvik už psovod neopakuje. Se štěnětem tohoto stáří nelze cvičit dlouho a výcvik nesmí být jednotvárný.


Období těchto týdnů vyžaduje určitou časovou obět a trpělivost, ale štěně roste rychle a dobrá výchova v prvních měsících se každému majiteli pozitivně vrátí.


 

 

J.St.

 
Tvorba www stranek pro chovatele - Webdesign for breeders and FCI kennels